dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 47/1998 SbNU, sv. 10, K hlediskům represe a prevence při ukládání trestu podle trestního zákona

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 47

IV. ÚS 463/97

K hlediskům represe a prevence při ukládání trestu podle trestního zákona

Smyslem a účelem trestu v nejobecnějším smyslu je ochrana společnosti před kriminalitou. Žádné jiné cíle trestem sledovat nelze, což znamená, že trest nesmí být prostředkem řešení jiných společenských problémů. Účel trestu vymezený v § 23 trestního zákona je koncipován jako struktura dílčích cílů a konečného cíle, jež spolu vytvářejí jeden celek. Trest ukládaný pachateli v sobě spojuje jak moment trestní represe a prevence ve vztahu k němu samotnému (individuální represe a individuální prevence), tak i moment výchovného působení na ostatní členy společnosti (generální prevence). Prevenci i represi je třeba chápat v každém individuálním případě vyváženě, neboť jenom potom individuální prevence působí jako prostředek prevence generální. Jde totiž o to, že generální prevence, která vychází z prevence individuální, má zajistit ochranný efekt ve vztahu k ostatním potenciálním pachatelům - platná právní úprava tak výslovně zdůrazňuje závislost generální prevence na prevenci individuální - a že individuální prevence je chápána jako nástroj generální prevence. Uvedený poměr individuální a generální prevence nelze obracet. Pokud by se tak stalo, byla by narušena jednota, resp. vyváženost prevence a represe a generální prevence opřená především o odstrašení přísnou represí by se stala prostředkem prevence individuální. Povýšení momentu trestní represe by ve skutečnosti znamenalo exemplární trestání, které je v rozporu s § 23 trestního zákona.

Kladou-li obecné soudy důraz na to, že jde o trestnou činnost páchanou cizincem, nelze to považovat za nic jiného, než za neúměrné narušení vyváženosti represe a prevence a ve svých důsledcích za porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 23. dubna 1998 sp. zn. IV. ÚS 463/97 ve věci ústavní stížnosti B. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze 14. 10. 1997 sp. zn. 3 To 51/97 o zamítnutí odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 29. 7. 1997 sp. zn. 5 T 5/97 o odsouzení za trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí.

I. Výrok

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 1997 č. j. 3 To 51/97-477 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 7. 1997 čj. 5 T 5/97-435 stěžovatel tvrdí, že rozhodnutím Vrchního soudu v Praze byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků před soudem. Uloženou výši trestu odnětí svobody v trvání čtyř let třeba považovat za nepřiměřeně vysokou, neboť trest byl vyměřen při horní hranici zákonné sazby, ačkoliv stupeň nebezpečnosti spáchaných trestných činů pro společnost se nijak nevymyká typové nebezpečnosti a navíc i okolnosti spáchání trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí vykazují znaky spíše nižší společenské nebezpečnosti, přičemž právě trestní sazba za tyto trestné činy byla pro konkrétní výměru trestu

Nahrávám...
Nahrávám...