dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 47/2003 SbNU, sv.30, Ke kogentní úpravě zástavního právaK neplatnosti kupní smlouvy obcházející zákon

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 47

II. ÚS 119/01

Ke kogentní úpravě zástavního práva
K neplatnosti kupní smlouvy obcházející zákon

Obcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.

V posuzovaném případě uzavření kupní smlouvy samo o sobě zákonu neodporuje. Situaci je však nutné posoudit v kontextu ostatních smluvních ujednání souběžně uzavřených. Z nich vyplývá, že kupní smlouva byla, stejně jako smlouva o zřízení zástavního práva, uzavřena za účelem zajištění smlouvy o půjčce a že realizací sjednaného zajištění mělo dojít k převodu vlastnického práva k zástavě na zástavního věřitele, tedy k propadnutí zástavy. Takové ujednání svými důsledky obchází kogentní zákonnou úpravu realizace zástavního práva. Kupní smlouvu je proto třeba považovat podle ustanovení § 39 občanského zákoníku za absolutně neplatnou pro obcházení zákona.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 1. dubna 2003 sp. zn. II. ÚS 119/01 ve věci ústavní stížnosti S. G. a A. G. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 11. 2000 sp. zn. 19 Co 69/99 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově z 25. 11. 1998 sp. zn. 7 C 129/96, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, jíž se domáhali určení neplatnosti kupní smlouvy.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2000 č. j. 19 Co 69/99-120 a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 11. 1998 č. j. 7 C 129/96-92 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadli stěžovatelé v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně. Domnívají se, že jimi došlo k porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 7 C 129/96, z něhož zjistil následující:

Stěžovatelé se žalobou u Okresního soudu v Prostějově domáhali určení, že kupní smlouva uzavřená dne 26. 9. 1995 mezi nimi jako prodávajícími a vedlejším účastníkem jako kupujícím, jejímž předmětem je dům č. p. 34 se st. pl. č. 4/1 a zahradou p. č. 2 v k. ú. V., je neplatná. Stěžovatelé dne 26. 9. 1995 uzavřeli s vedlejším účastníkem smlouvu o půjčce částky 100 000 Kč s 15% úrokem. Téhož dne uzavřeli s vedlejším účastníkem rovněž smlouvu o zřízení zástavního práva k výše uvedeným nemovitostem, které v té době byly v jejich spoluvlastnictví. Stěžovatelé tvrdí, že uzavřeli s vedlejším účastníkem pouze smlouvu o půjčce a smlouvu o zřízení zástavního práva, nikoli však smlouvu kupní. Dne 17. 4. 1996 jim však byl doručen přípis Katastrálního úřadu v Prostějově, z něhož, jak uvádějí, zjistili, že

Nahrávám...
Nahrávám...