Nález 49/2004 SbNU, sv. 33, K souladu právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními; K nutnosti prokázat pachateli trestného činu úmyslné zavinění

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 49

IV. ÚS 433/02

K souladu právních závěrů soudu se skutkovými zjištěními
K nutnosti prokázat pachateli trestného činu úmyslné zavinění

Ústavní soud souhlasí se závěrem obecných soudů, že odsouzený vybočil z mezí nutné obrany v excesu intenzivním. Intenzita obrany, má-li být způsobilá odvrátit útok, může být zásadně silnější než intenzita útoku. Obrana však nesmí být zcela zjevně, přehnaně silnější, než je třeba k odvracení útoku. V daném případě, s ohledem na charakter použité zbraně, četnost způsobených ran a jejich intenzitu, je zřejmé, že obrana odsouzeného byla zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Ústavní soud zjišťuje, že rozhodnutími obecných soudů v dané věci došlo k porušení ústavních práv stěžovatele proto, že závěr o úmyslném zavinění vraždy je v extrémním nesouladu s dokázanými skutkovými okolnostmi. Nalézacímu soudu se nepodařilo prokázat, že odsouzený byl srozuměn s tím, že způsobí smrt poškozeného.

Nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Závěr o vražedném úmyslu lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo ze zjištěných okolností subjektivní povahy, např. z pohnutky činu. Zavinění je výslednicí (mimo jiné) i osobních vlastností pachatele, a lze proto také z nich na formu zavinění usuzovat. Tyto závěry nesmějí však nabýt povahy jakýchsi presumpcí.

Z provedených důkazů v dané věci nelze vyvodit spolehlivý závěr o tom, že útoky nožem byly cíleně zaměřeny na životně důležité tělesné partie poškozeného, a z toho vyvozovat závěr o srozumění odsouzeného s nastalým smrtelným následkem. Je možno připustit závěr, že útoky nožem byly vedeny náhodným směrem, vyplývajícím z nahodilých situačních okolností daných chováním obou účastníků zápasu a podmínkami místa činu.

Z hlediska právní kvalifikace přichází v úvahu posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 a 3 trestního zákona, přičemž alespoň eventuální úmysl odsouzeného způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví lze dovodit z charakteru použité zbraně a četnosti a intenzity zasazených ran a k dovození odpovědnosti za způsobenou smrt postačuje prokázat nedbalost [§ 6 písm. a) trestního zákona].

Nález

Ústavního soudu (III. senátu)* ze dne 1. dubna 2004 sp. zn. IV. ÚS 433/02 ve věci ústavní stížnosti P. Z. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze 13. 2. 2002 sp. zn. 5 To 21/2002, jímž byly potvrzeny výroky o vině a trestu rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, z 24. 10. 2001 sp. zn. 29 T 10/2001, kterým byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.