dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 57/2004 SbNU, sv. 33, K počítání lhůt podle správního řádu; K právní fikci doručení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 33, nález č. 57

II. ÚS 157/03

K počítání lhůt podle správního řádu
K právní fikci doručení

Obecná pravidla pro počítání lhůt jsou ve správním řádu upravena pod marginální rubrikou „Lhůty“ v ustanovení § 27 odst. 2. Pokud není výslovně stanoveno jinak, počítání procesních lhůt se v rámci správního řádu řídí podle obecných pravidel. Podle nich se do lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty (den, kdy došlo k uložení), a připadne-li konec lhůty na „den pracovního klidu“ (sobota), je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den (pondělí). Ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu stanovuje lhůtu tří dnů, po jejímž uplynutí dojde následující den k fikci doručení. Citované ustanovení neobsahuje žádnou speciální úpravu, jak má být úložní lhůta tří dnů počítána. Systematickým výkladem lze dovodit, že se pro její počítání musí použít obecná pravidla vymezená v ustanovení § 27 správního řádu. Obecný soud však aplikované ustanovení § 24 odst. 2 správního řádu interpretoval a následně aplikoval jako výjimku z obecného pravidla pro počítání lhůt (poslední den lhůty je sobota, nikoli nejbližší pracovní den), ačkoli k tomu neměl zákonný podklad.

Takovou interpretaci daného ustanovení obecným soudem nutno odmítnout jako protiústavní i s použitím argumentu reductione ad absurdum. Připadly-li by totiž všechny tři dny lhůty na dny pracovního klidu (sobota, neděle a státní svátek), byl by zástupce stěžovatelky zbaven jakékoli reálné možnosti písemnost převzít. Takový výklad je zjevně nerozumný a vymyká se zcela účelu, pro nějž byla fikce doručení do zákona vložena (adresát měl reálnou možnost písemnost vyzvednout, avšak neučinil tak).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 21. dubna 2004 sp. zn. II. ÚS 157/03 ve věci ústavní stížnosti Ing. I. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 19. 12. 2002 sp. zn. 22 Ca 435/2002, jímž bylo z důvodu opožděnosti zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, referátu regionálního rozvoje, z 31. 7. 2002 č. j. RR/415/2002-330/Ol.

Výrok

1. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2002 č. j. 22 Ca 435/2002-24 se zrušuje.

2. Návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí Městského úřadu v Brušperku, stavebního úřadu, ze dne 6. 6. 2002 č. j. výst. 330/1829/01/Br ve spojení s rozhodnutím ČR - Okresního úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 7. 2002 č. j. RR/415/2002-330/Ol se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 3. 2003 a i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo zastaveno řízení o její žalobě na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, referátu regionálního rozvoje, ze dne 31. 7. 2002 č. j. RR/415/2002-330/Ol. Domnívá se, že jím došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ústavní soud si k

Nahrávám...
Nahrávám...