dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 58/1999 SbNU, sv. 14, K právu obžalovaného na obhajobu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 58

IV. ÚS 25/98

K právu obžalovaného na obhajobu

Pokud v případě policisty, obžalovaného pro tak závažný trestný čin, jakým je zneužití pravomoci veřejného činitele, obecné soudy odmítly provést jím navržené důkazy a jeho výslech poté, co byl zproštěn rozhodnutím policejního prezidenta povinnosti mlčenlivosti (a to přesto, že provedené dokazování nasvědčovalo tomu, že obžalovaný při jednání směřujícím k odhalení trestného činu a zajištění pachatele používal i metody prováděné utajovaným způsobem), nedodržely zásady spravedlivého procesu, zejména pokud jde o plnou realizaci práva obžalovaného na obhajobu.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 21. dubna 1999 sp. zn. IV. ÚS 25/98 ve věci ústavní stížnosti J. A. proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci z 26. 5. 1997 sp. zn. 7 T 55/97 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, z 24. 11. 1997 sp. zn. 2 To 469/97, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele.

I. Výrok

Rozsudky Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7 T 55/97 ze dne 26. 5. 1997 a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 2 To 469/97 ze dne 24. 11. 1997 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a § 2 odst. 5, 13 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. řád“), zrušení rozsudku Okresního soudu v Olomouci z 26. 5. 1997 sp. zn. 7 T 55/97 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, z 24. 11. 1997 sp. zn. 2 To 469/97.

V důvodech své ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě uvedl, že v soudním řízení v trestní věci proti němu vedené byla výrazným způsobem porušena jeho základní práva, zejména právo na spravedlivý proces tím, že odvolací soud zcela bezdůvodně odmítl slyšet jeho obhajobu a zaujmout k ní stanovisko. Poukázal na ztíženou možnost své obhajoby, neboť do doby rozhodnutí soudu prvního stupně se mu nepodařilo opatřit si rozhodnutí o zproštění své povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech tvořících předmět státního a služebního tajemství včetně skutečností, na které se váže povinnost mlčenlivosti z oboru působnosti Policie ČR, které se dozvěděl v rámci svého služebního zařazení, a to pouze v rozsahu nezbytně nutném pro projednání jeho trestního stíhání pro trestný čin podle § 158 trestního zákona. Rozhodnutí o zproštění povinnosti mlčenlivosti bylo policejním prezidentem vydáno dne 31. 7. 1997 a poté stěžovatelem předloženo odvolacímu soudu. Přitom stěžovatel hodlal u odvolacího soudu podrobně vypovídat právě v souvislosti se zproštěním povinnosti mlčenlivosti a v tomto směru navrhl i provedení několika důkazů, kterými, jak tvrdí, by zcela jednoznačně vyvrátil podanou obžalobu. I když odvolacímu soudu muselo být zřejmé, že navrhl provedení důkazů, které nemohl uplatnit před soudem prvního stupně, nepřipustil provedení žádných dalších důkazů a odvolání stěžovatele zamítl.

Stěžovatel je přesvědčen, že neprovedením důkazů, které mohly být

Nahrávám...
Nahrávám...