dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 65/2000 SbNU, sv. 18, Ke svobodě pobytu; K přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 65

I. ÚS 326/99

Ke svobodě pobytu
K přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu

Opřely-li obecné soudy svá rozhodnutí o přivolení k výpovědi z nájmu bytu v podstatě mimo jiné o to, že nájemce neměl právo volně pobývat mimo svůj byt, a to ani za účelem léčby, pak opomenuly, že občan má ústavní právo pobývat kdekoliv na území vlastního státu nebo mimo něj, aniž je této svobody dovoleno proti němu využít. Ustanovení občanského zákoníku v každém konkrétním případě je nutno vykládat tak, aby ustanovení čl. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 12 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která zaručují svobodu pohybu a pobytu, byla dodržena a naplněna.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 2. května 2000 sp. zn. I. ÚS 326/99 ve věci ústavní stížnosti H. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 20. 4. 1999 sp. zn. 16 Co 105/99 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 z 13. 11. 1998 sp. zn. 6 C 366/96 o přivolení k výpovědi nájmu z bytu.

I. Výrok

Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 1999 č. j. 16 Co 105/99-73 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 11. 1998 č. j. 6 C 366/96-57 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelka podáním ze dne 21. 6. 1999 podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem.

Ústavní stížností podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, napadla rozsudek Městského soudu v Praze z 20. 4. 1999 sp. zn. 16 Co 105/99, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 z 13. 11. 1998 sp. zn. 6 C 366/96, jímž soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu II. kategorie, ev. číslo 19, o jednom pokoji ve 4. patře domu v Praze 5-K., S. ul. Tuto výpověď jí dal žalobce W, s. r. o. Obvodní soud pro Prahu 5 současně rozhodl, že její nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která začne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a že žalovaná - stěžovatelka - je povinna byt vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat do patnácti dnů po zajištění přístřeší, nejdříve po uplynutí výpovědní lhůty.

Stěžovatelka má za to, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího základního ústavního práva zakotveného v čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a v čl. 2 odst. 3, čl. 7, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11, čl. 12 a čl. 14 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V podstatě opakuje argumentaci, kterou uplatnila v průběhu řízení před soudy obou stupňů. Nesouhlasí s posouzením výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, když dlužné nájemné za čtyři měsíce v době rozhodování soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu již zaplatila, rovněž nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily otázku jejího neužívání bytu podle § 711 odst. 1 písm. h) občanského zákoníku a v rámci toho existenci dalšího výpovědního důvodu. Je přesvědčena o tom, že má právo na to, aby si zajistila svého lékaře, a může se léčit tam, kde to jejímu zdravotnímu stavu vyhovuje, a zdržovat se tam, kde se sama rozhodne.

Jako v řadě dosavadních případů Ústavní soud konstatoval,

Nahrávám...
Nahrávám...