dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 66/2000 SbNU, sv. 18, K výkladu § 8 odst. 3 (nyní odst. 4) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 66

II. ÚS 89/98

K výkladu § 8 odst. 3 (nyní odst. 4) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

V nálezu č. 131/1994 Sb. Ústavní soud zdůraznil, že § 8 odst. 3 (nyní odst. 4) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) je ustanovením specifickým.Tuto jeho zvláštnost je však třeba spatřovat v tom, že se vymyká konstrukci restitučních předpisů tím, že napravuje vztahy vzniklé nikoli mezi fyzickou osobou (původním vlastníkem) a státem nebo právnickou osobou, jak je předpokládá § 4 odst. 1 a 2 zákona o půdě, nýbrž mezi fyzickými osobami v době, kdy byl činěn na vlastníky nátlak podle tehdy platných směrnic (směrnice vydaná 15. 5. 1964 Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství č. j. 61516/64-MZ-práv., o postupu při registraci smluv u státních notářství a při udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů nemovitostí okresními národními výbory), kdy pod sankcí nezaregistrování kupní smlouvy byla omezena smluvní svoboda vlastníků.

To však neznamená, že smlouvy uzavřené před vydáním této směrnice, ve kterých docházelo k obdobným situacím, nespadají pod režim § 8 odst. 4 zákona o půdě. V případě, že vlastník pozemku své pozemky bezúplatně převedl v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy na budovu, k níž pozemky patřily, a jsou-li tyto pozemky ve vlastnictví osoby, jíž byly darovány nebo bezúplatně převedeny, nebo ve vlastnictví osoby této osobě blízké, není rozhodující, zda se postupovalo podle dané směrnice, nýbrž to, zda k tomu došlo v rozhodném období od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 3. května 2000 sp. zn. II. ÚS 89/98 ve věci ústavní stížnosti M. S. proti rozsudkům Nejvyššího soudu z 26. 11. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1615/96, Krajského soudu v Ostravě z 20. 8. 1996 sp. zn. 9 Co 512/96 a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 7. 5. 1993 sp. zn. 18 C 292/93 vydaným v restitučním sporu.

I. Výrok

Návrh se zamítá.

II. Odůvodnění

Ústavní stížnost směřovala proti rozsudku Nejvyššího soudu z 26. 11. 1997 č. j. 2 Cdon 1615/96-160. Tímto rozsudkem bylo zamítnuto dovolání stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 20. 8. 1996 č. j. 9 Co 512/96-133, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 7. 5. 1993 č. j. 18 C 292/93-110. Podle názoru stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena její práva podle čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu 18 C 292/93 Okresního soudu ve Frýdku-Místku vyplývají tyto skutkové a právní okolnosti případu. Na základě žaloby vedlejšího účastníka zrušil v I. části rozsudku okresní soud kupní, resp. postupní a darovací smlouvu, uzavřenou mezi ním a stěžovatelkou podle § 8 odst.

Nahrávám...
Nahrávám...