dnes je 19.3.2024

Input:

Nález 76/2001 SbNU, sv. 22, K šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod při výkladu ustanovení o správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 22, nález č. 76

IV. ÚS 393/2000

K šetření podstaty a smyslu základních práv a svobod při výkladu ustanovení o správním soudnictví

Z čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod nutno dovodit, že žádné ustanovení občanského soudního řádu vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně. Namístě je naopak maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 17. května 2001 sp. zn. IV. ÚS 393/2000 ve věci ústavní stížnosti Č. o. b., a. s., proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 20. 4. 2000 sp. zn. 30 Ca 59/99, kterým bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Rozvadov - pobočky Vysočany, kterým byla stěžovatelce jako ručitelce za globální zajištění celního dluhu uložena povinnost uhradit celní dluh.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2000 č. j. 30 Ca 59/99-50 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 6. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 4. 2000 sp. zn. 30 Ca 59/99, kterým bylo podle § 250d odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v návaznosti na § 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. zastaveno řízení o žalobě, kterou se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Celního ředitelství v Plzni vydaného podle § 50 odst. 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, jímž žalovaný zamítl její odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Rozvadov - pobočky Vysočany ze dne 21. 9. 1998 č. j. 18488/98, kterým stěžovatelce jako ručitelce za globální zajištění celního dluhu byla uložena povinnost uhradit celní dluh ve výši 2 197 247 Kč za celního deklaranta Ch., a. s., který neuhradil celní dluh v zákonné lhůtě, a to ani na základě výzvy k plnění ve lhůtě náhradní.

Řízení bylo Krajským soudem v Plzni zastaveno s odůvodněním, že žaloba směřuje proti rozhodnutí, které nemůže být předmětem přezkoumávání soudem, neboť se jedná o rozhodnutí procesní, jež se přímo nedotýká práv účastníka vyplývajících z práva hmotného, ale týká se pouze jeho práv procesních. Krajský soud poukázal na § 320 písm. b) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož při rozhodování mj. o vyměřování a vybírání cla neplatí § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Posledně zmiňované ustanovení stanoví, že proti výzvě k plnění ručitelské povinnosti se může ručitel odvolat. V odvolání může ručitel namítat pouze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu nebo že již bylo zaplaceno. Krajský soud je toho názoru, že platební výměr Celního úřadu Rozvadov - pobočky Vysočany ze dne 21. 9. 1998 není rozhodnutím směřujícím k vyměření a vybrání cla podle § 11 odst. 1 celního zákona, nýbrž jedním z procesních kroků celních orgánů v rámci vymáhání nedoplatků cla,

Nahrávám...
Nahrávám...