Nález 8/2002 SbNU, sv.25, K nutnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o vazběK důvodům koluzní a útěkové vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 8

I. ÚS 432/01

K nutnosti řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě
K důvodům koluzní a útěkové vazby

Jestliže Ústavní soud rozhoduje o ústavnosti napadených vazebních rozhodnutí, nepřísluší mu zabývat se otázkou případné viny stěžovatele.

Ústavní soud zdůrazňuje, že každé rozhodnutí o vazbě představuje výrazný zásah do osobní svobody jedince (čl. 8 Listiny základních práv a svobod). Při takovémto zásahu je proto nutno postupovat restriktivně. Právě z tohoto hlediska Ústavní soud - v obecné rovině - považuje za velmi významné, aby vazební rozhodnutí obecného soudu bylo náležitě odůvodněno. Ústavní soud totiž již dříve ve své ustálené praxi vyložil, že „z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci (v daném případě povinnost plynoucí z § 125 trestního řádu) jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí. S ohledem na význam ústavně zaručených základních práv, případně s ohledem na závažnost zásahu do tohoto práva požadavek zákonem vyžadovaného způsobu odůvodnění rozhodnutí, jímž k jeho omezení dochází, je o to více důrazně důvodný, a proto také jen povšechné a obecné odůvodnění rozhodnutí, jímž je osobní svoboda omezena, není v souladu s ústavním pořádkem republiky“ (nález sp. zn. III. ÚS 103/99, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 17, str. 125).

Ústavní soud poukazuje na svoji dosavadní judikaturu, v níž se ztotožnil s právním názorem uznávané odborné literatury, že v konkrétním případě je „třeba uvážit nejen předpokládanou výši trestu, ale i to, zda takto stanovená výše trestu odůvodňuje obavu, že konkrétní obviněný uprchne nebo se bude skrývat“ (Šámal/Král/Baxa/Púry, Trestní řád - komentář, C. H. Beck, 1. vyd., 1995, str. 263).

Ústavní soud neakceptuje ani názor, podle něhož „hrozba vysokým trestem je pak konkrétní skutečností v zákoně uvedenou zakládající obavu z jednání podle § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu...“. Tento názor totiž odporuje dikci zákona i smyslu předmětného vazebního důvodu, jelikož hrozba vysokého trestu musí teprve vést - na základě konkrétních skutečností - k důvodné obavě, že obviněný uprchne nebo že se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Jinak řečeno, samotná hrozba vysokého trestu není konkrétní skutečností zakládající obavu z jednání podle citovaného ustanovení trestního řádu. Pokud by tomu tak skutečně bylo - což však trestní řád nepřipouští - muselo by - dovedeno ad absurdum - platit, že v jakémkoliv případě hrozby vysokého trestu by u obviněného byla dána existence útěkového vazebního důvodu, a to bez nutnosti jeho dalšího podrobnějšího zkoumání.

K otázce koluzní vazby Ústavní soud již dříve judikoval, že obecné soudy rozhodující o této vazbě „musí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých důvodů převyšuje zájem na objasňování trestného činu zájem na svobodě jednotlivce“ (nález sp. zn. IV. ÚS 264/98, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 11, str. 261). Koluzní vazební důvod nemůže být dán jen tím,…