dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 80/1995 SbNU, sv. 4, K zásadě volného hodnocení důkazů a právu na selekci navržených důkazů jako výrazům nezávislosti soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 80

II. ÚS 56/95

K zásadě volného hodnocení důkazů a právu na selekci navržených důkazů jako výrazům nezávislosti soudu

Z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky vyplývá jak zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v § 132 občanského soudního řádu, tak i právo soudu rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede, upravené v § 120 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 6. prosince 1995 sp. zn. II. ÚS 56/95 ve věci ústavní stížnosti ing. M. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 15. 12. 1994 sp. zn. 16 Co 414/94 o neplatnost výpovědi z pracovního poměru.

I. Výrok

1. Ústavní stížnost se zamítá.

2. Návrh stěžovatele, aby náklady jeho zastoupení zaplatil stát, se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 1994 sp. zn. 16 Co 414/94 potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 1994 sp. zn. 19 C 206/93, kterým byl zamítnut návrh navrhovatele, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 4. 1993, daná navrhovateli dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, je neplatná. Závažné porušení pracovní kázně spatřoval zaměstnavatel v tom, že navrhovatel opakovaně dne 14. 4. 1993 a 21. 4. 1993 odmítl splnit pokyn k práci na urgentní zakázce - přeložka mazutového potrubí v Elektrárně Tisová, který mu byl udělen nadřízeným pracovníkem, přičemž prodleva s plněním zakázky vedla k rezignaci objednavatele na zakázku a tím i poškození dobré obchodní pověsti zaměstnavatele navrhovatele.

Navrhovatel se bránil tvrzením, že práci neodmítl, ale že při pracovní poradě dne 14. 4. 1993 sdělil, že je nemocen a nahlášen k lékaři. Rovněž popřel, že by sdělil, že nebude dodělávat práci po svém kolegovi, nýbrž že se v zájmu efektivnosti práce zajímal, proč i on má na zakázce pracovat, a k projednání práce na zakázce požadoval konzultaci s ředitelem. Stejně tak i na jednání svolaném dne 21. 4. 1993 práci neodmítl a opětovně se jen domáhal konzultace s ředitelem podniku, neboť se dle jeho názor u nejednalo o zakázku urgentní a navíc šlo o zakázku, která měla být objednána nějakým pochybným způsobem. U soudu pak předložil 2 výkresy, týkající se zakázky, časově označené duben 1994, které měl vypracovat po svém nástupu po 3denní pracovní neschopnosti.

Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích neshledaly postup zaměstnavatele protiprávním. Na základě provedeného dokazování a výslechů svědků vzaly za prokázané, že se navrhovatel vytýkaného porušení pracovní kázně dopustil, s tím, že navrhovateli jako řadovému projektantovi nepříslušelo zkoumat, zda a jakým způsobem byla zakázka objednána, a stejně tak nebyl oprávněn odkládat provedení uložené práce až na výsledek konzultace s ředitelem podniku, který ani nebyl jeho přímým nadřízeným. Důvodem pro odmítnutí práce proto nemohlo být rozhodnutí organizace o tom, jakou práci a po kom dokončí. Konečně bylo vzato za prokázané, že se navrhovateli nepodařilo

Nahrávám...
Nahrávám...