dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 81/1999 SbNU, sv. 14, K neunesení důkazního břemene z důvodu ztráty rozhodujícího dokladu úředním orgánem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 81

I. ÚS 485/98

K neunesení důkazního břemene z důvodu ztráty rozhodujícího dokladu úředním orgánem

Pokud byl konfiskační výměr ONV vydán vůči někomu, kdo již majetek nevlastnil, „byl tedy vydán v rozporu s tehdy platným právním řádem, podle kterého se jednalo o nicotný právní akt (paakt), na základě kterého nemohlo přejít vlastnictví na stát“ (nález sp. zn. II. ÚS 129/98 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 154).

Za těchto okolností Ústavní soud zdůrazňuje, že smyslem zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, učiněných v rozhodném období (§ 1 odst. 1). Z tohoto pohledu není možno při aplikaci tohoto zákona postupovat příliš restriktivně a formalisticky, nýbrž naopak je nutno používat jej velmi citlivě a vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Jak již totiž Ústavní soud judikoval dříve, ke splnění účelu a cíle restitucí je nutné, aby všechny orgány veřejné moci vycházely ze speciální úpravy restitučních předpisů a aby zejména v duchu snahy o zmírnění některých majetkových křivd interpretovaly zákonem stanovené okolnosti, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo.

I když je důkazní břemeno na straně stěžovatelů, nelze restituční zákon vykládat restriktivně, výlučně v jejich neprospěch. Ústavní soud dovozuje, že z hlediska ochrany základních práv a svobod je třeba ztrátu či skartaci spisu vzít v úvahu i v restitučním řízení, a to zejména tehdy, jestliže je proti stěžovatelům namítáno, že se z důvodu ztráty rozhodujícího dokladu u úředního orgánu důkazního břemene nezhostili.

Při úvaze o důvodu zamítnutí restituční žádosti nelze abstrahovat ani od notoricky známého tzv. třídního a někdy i rasového přístupu státních orgánů v období totalitního režimu.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 31. května 1999 sp. zn. I. ÚS 485/98 ve věci ústavní stížnosti Ing. H. S. a T. R. S. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 z 24. 3. 1998 sp. zn. 10 C 15/97 a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 25. 9. 1998 sp. zn. 35 Ca 371/98 o zamítnutí žaloby proti České republice - Ministerstvu financí o zaplacení částky 750 000 Kč.

I. Výrok

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 3. 1998 sp. zn. 10 C 15/97 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 1998 sp. zn. 35 Co 371/98 se zrušují.

II. Odůvodnění

Rozsudkem ze dne 24. 3. 1998 sp. zn. 10 C 15/97 zamítl Obvodní soud pro Prahu 8 žalobu stěžovatelů proti žalované České republice - Ministerstvu financí o zaplacení částky 750 000 Kč.

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že se stěžovatelé proti žalované domáhali finanční náhrady podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Na základě provedeného dokazování soud konstatoval následující: Dne 1. 4. 1941 byla uzavřena kupní smlouva, podle níž B. a F. L. prodali své spoluvlastnické podíly v celkové výši 3/4 společnosti K. und B., G.m.b.H. z Norimberku a na tuto firmu byla ke dni 27. 6. 1941 převedena i zbývající 1/4 těchto nemovitostí. Dne 15. 9. 1942 byla - následkem konkursu - z obchodního rejstříku vymazána

Nahrávám...
Nahrávám...