dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 94/2003 SbNU, sv.30, K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 94

I. ÚS 153/02

K odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Ústavností ustanovení § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se Ústavní soud již zabýval a svým nálezem ze dne 30. 4. 2002 sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (vyhlášen pod č. 234/2002 Sb. a publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 26, nález č. 53) citované ustanovení pro rozpor s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny zrušil.

V daném případě krajský soud nepřiznal stěžovateli nárok na náhradu nákladů řízení (konkrétně se jednalo o náklady obhajoby, jež podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. jsou součástí nákladů řízení) jakožto materiální újmy, kterou mu stát způsobil svým opatřením, a to z toho důvodu, že stěžovateli ve smyslu tehdy ještě platného § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nevznikla ještě další (jiná) škoda. Vzhledem k následnému nálezu Ústavního soudu je patrné, že stěžovatel má nárok na náhradu nákladů obhajoby bez ohledu na to, zda mu vznikla ještě jiná škoda než jen ta, jež spočívá v nákladech řízení. I když si je Ústavní soud vědom, že krajský soud postupoval v tomto bodě v souladu s tehdy platným ustanovením § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., přesto napadeným rozsudkem došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 18. června 2003 sp. zn. I. ÚS 153/02 ve věci ústavní stížnosti J. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 14. 11. 2001 sp. zn. 13 Co 223/2001 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, jíž se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady škody představované stěžovatelem vynaloženými náklady na právní zastoupení.

Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2001 sp. zn. 13 Co 223/2001 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2001 sp. zn. 13 Co 223/2001, kterým byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2001 sp. zn. 13 C 177/2000 tak, že se žaloba zamítá.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že se zúčastnil spolu s dalšími osobami demonstrace konané dne 16. 5. 1998 v Praze 1. Po zásahu Policie České republiky proti demonstrantům bylo stěžovateli sděleno obvinění z trestných činů podle § 9 odst. 2 k § 202 trestního zákona a § 9 odst. 2 k § 155 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Usnesením ze dne 26. 6. 1998 bylo jeho trestní stíhání zastaveno, a proto se stěžovatel domáhal náhrady škody ve výši 10 169,60 Kč s 15% úrokem od 11. 3. 1999 do zaplacení. Uvedená částka představuje náklady právního zastoupení. Shora uvedený skutkový stav zjistil již soud prvního stupně a žádný z účastníků řízení ani později soud odvolací jej nezpochybnil.

Obvodní soud pro Prahu 1 svým rozsudkem ze dne 21. 6. 2001 uznal nárok

Nahrávám...
Nahrávám...