dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 95/2000 SbNU, sv. 18, K povinnosti soudu odůvodnit neprovedení důkazů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 95

III. ÚS 68/99

K povinnosti soudu odůvodnit neprovedení důkazů

Obecný soud samozřejmě není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu). Vždy se však v odůvodnění rozsudku musí obecný soud vypořádat s tím, že některé navržené důkazy neprovedl. Byl-li navržen důkaz výslechem svědků, u nichž byly uvedeny plné údaje pro jejich předvolání, a odvolací soud na tuto skutečnost při ústním jednání nereagoval a ani v odůvodnění rozsudku se s ní nevypořádal, bylo postupem soudu porušeno právo účastníka řízení na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 22. června 2000 sp. zn. III. ÚS 68/99 ve věci ústavní stížnosti Mgr. Ing. J. M. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 9. 3. 1998 sp. zn. 11 Co 415/97, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 13. 12. 1996 o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, a proti usnesení Nejvyššího soudu z 31. 8. 1999 sp. zn. 20 Cdo 1235/99 o odmítnutí dovolání.

I. Výrok

1. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 415/97-39 ze dne 9. 3. 1998 se zrušuje.

2. Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 20 Cdo 1235/99-56 ze dne 31. 8. 1999 se odmítá.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 5. 2. 1999 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen „návrh“), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8. 2. 1999. Návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 415/97-39 ze dne 9. 3. 1998, kterým byl v meritu věci potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 9 C 352/95-18 ze dne 13. 12. 1996, jímž tento soud přivolil žalobcům k výpovědi z nájmu bytu 1 + 1 s přísl., I. kategorie, v suterénu domu čp. 587 v S. ulici v P. Doplněním podání ze dne 20. 9. 1999, doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 9. 1999, byl návrh rozšířen i proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 1235/99-56 ze dne 31. 8. 1999, jímž bylo odmítnuto dovolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho základní právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Návrh byl podán včas.

K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 9 C 352/95 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že u uvedeného soudu byla podána žaloba o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu v P., S. ul., jehož nájemcem byl navrhovatel, který tak v řízení před obecnými soudy měl postavení žalovaného. Výpověď z nájmu bytu byla žalobci dávána z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, kterého se nájemce dopustil tím, že pronajatý byt přenechával do podnájmu osobě třetí bez souhlasu pronajímatelů. Rozsudkem č. j. 9 C 352/95-18 ze dne 13. 12. 1996 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 tak, že přivolil žalobcům k výpovědi dané žalovanému s tím, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem

Nahrávám...
Nahrávám...