dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 96/2000 SbNU, sv.18, K přiznání práva na náhradu nákladů řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 18, nález č. 96

III. ÚS 170/99

K přiznání práva na náhradu nákladů řízení

V takovém postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen či v něm lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti, pouhý formální odkaz na příslušné ustanovení zákona bez objasnění závěru, ke kterému soud dospěl, není dostačující. Také úvahou o úspěšnosti (byť i částečné) ve vedeném sporu se obecný soud musí zabývat a z pohledu již řečeného tyto úvahy provést a přesvědčivě odůvodnit závěry, ke kterým v těchto souvislostech dospěl. Pokud tak soud neučinil, zasáhl základní právo obsažené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 22. června 2000 sp. zn. III. ÚS 170/99 ve věci ústavní stížnosti P. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 4. 3. 1999 sp. zn. 1 Co 6/99, jímž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 9. 11. 1998 sp. zn. 11 C 22/97, kterým bylo určeno, že navrhovatel není podvodník a mafián, zamítnut návrh na zaplacení částky 100 000 Kč a nepřiznáno žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení.

I. Výrok

1. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 1998 č. j. 11 C 22/97-96 v části III. výroku týkajícím se nákladů řízení a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1999 č. j. 1 Co 6/99-127 ve výroku týkajícím se potvrzení výroku soudu I. stupně o nákladech řízení se zrušují.

2. Ve zbývající části se ústavní stížnost zamítá.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 31. 3. 1999 návrh, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Tento návrh směřoval proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 1999 č. j. 1 Co 6/99-127 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 1998 č. j. 11 C 22/97-96 s tvrzením, že jimi byla porušena navrhovatelova základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 11 C 22/97 a spis Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Co 6/99 a z nich zjistil, že dne 5. 5. 1997 podal navrhovatel Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu, v níž požadoval, aby soud určil, že navrhovatel není podvodník ani mafián, a aby žalovaný M. K. zaplatil navrhovateli částku 100 000 Kč. Krajský soud dne 9. 11. 1998 rozsudkem rozhodl tak, že jednak určil, že navrhovatel není podvodník ani mafián, dále návrh na zaplacení částky 100 000 Kč zamítl, a konečně nepřiznal účastníkům náhradu nákladů řízení.

Rozhodnutí odůvodnil tím, že bylo prokázáno, že v závěru soudního jednání, ve kterém navrhovatel vystupoval jako svědek, žalovaný pronesl slova “...P. P. je mafián a podvodník“. Vzhledem k tomu, že pravdivost tohoto výroku nebyla prokázána, je tento výrok nepravdivý, a proto soud vyhověl návrhu požadujícímu určení, že navrhovatel není podvodník ani mafián. Soud však neshledal naplnění podmínek pro vznik nároku na zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedené ustanovení vyložil soud tak, že může-li být vzniklá nemajetková újma na osobnosti fyzické osoby přiměřeně zmírněna některou z forem morálního zadostiučinění, a tak naplněn cíl sledovaný tímto ustanovením,

Nahrávám...
Nahrávám...