dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 99/2002 SbNU, sv. 27, K rozhodování o snížení výživného pro nezletilé děti; K dokazování v občanském soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 99

I. ÚS 603/2000

K rozhodování o snížení výživného pro nezletilé děti
K dokazování v občanském soudním řízení

Bylo na soudu, aby v souladu s § 120 odst. 2 občanského soudního řádu provedl i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány. To platilo tím spíše tehdy, jestliže se jednalo o částku na výživné ve značné výši, která jistě hrála při posuzování stěžovatelových poměrů významnou roli. Z hlediska práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) Ústavní soud považuje důkazní mezeru vzniklou v tomto případě za protiústavní.

Ústavní soud nemohl konstatovat porušení čl. 4 odst. 1 Listiny, neboť toto ustanovení neobsahuje samostatné individuální základní právo, nýbrž stanoví pouze obecně nutnost ukládat povinnosti toliko na základě zákona při zachování základních práv a svobod. Dovolávat se jej lze proto pouze v návaznosti na konkrétní základní práva a svobody zakotvené v Listině, popř. Ústavě České republiky, došlo-li k jejich porušení. V zásadě totéž platí i pro čl. 90 Ústavy České republiky, jehož porušení lze namítat pouze ve spojení s ustanoveními hlavy páté Listiny.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 31. července 2002 sp. zn. I. ÚS 603/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. D. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 24. 5. 2000 sp. zn. 12 Co 584/99, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze 14. 4. 1999 sp. zn. P 107/98, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na snížení výživného pro nezletilé děti.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 5. 2000 sp. zn. 12 Co 584/99 a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 4. 1999 sp. zn. P 107/98 se zrušují.

II. Odůvodnění

Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 14. 4. 1999 sp. zn. P 107/98 rozhodl ve věci péče o nezletilé tak, že návrh stěžovatele (otce) na snížení výživného pro nezletilé J., P. a H. D. zamítl.

V odůvodnění rozsudku okresní soud konstatoval, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o změně výše výživného podle § 99 odst. 1, § 85 odst. 2 a § 96 odst. 1 zákona o rodině. Od poslední úpravy výše výživného neproběhl ani jeden rok, přičemž potřeby nezletilých dětí se zvyšují úměrně jejich věku. Příjem matky i otce od poslední úpravy výše výživného zůstal zhruba stejný, a rovněž i počet jejich vyživovacích povinností. Matka je poživatelkou částečného invalidního důchodu, je bez pracovního poměru. Je tedy zřejmé, že nemá k dispozici příjmy, ze kterých by byla schopna hradit potřeby nezletilých dětí. Děti jsou v tomto smyslu plně odkázány na výživu ze strany otce, jehož příjmové poměry jsou takové, že je i nadále schopen uspokojovat veškeré odůvodněné potřeby dětí. Tvrzení otce, že není schopen hradit na výživném částky stanovené posledním soudním rozhodnutím, se jeví s ohledem na všechny předložené listinné důkazní materiály jako účelové a nepravdivé. Jeho výhrady nemohl soud akceptovat, neboť prý nebyly prokázány. Představovaly spíše snahu o zkreslení jeho faktických příjmů ve snaze zabránit tomu, aby soud

Nahrávám...
Nahrávám...