Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Úhrada pro neodečtený byt

14.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.6.7
Úhrada pro neodečtený byt

Ing. Jiří Skuhra, CSc.

Neumožní-li příjemce služeb instalaci měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, postupuje se při výpočtu spotřební složky na vytápění dle přílohy č. 2 a § 3 odst. 5 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.

Příloha č. 2 vyhlášky uvádí vzorec pro výpočet spotřební složky nákladů na vytápění bytu nebo nebytového prostoru, resp. za dodávku teplé užitkové vody, na základě stanoveného náhradního náměru pro případy, kdy u příjemce služby:

- z jeho rozhodnutí nebylo možno instalovat měřiče tepelné energie nebo indikátory vytápění či vodoměry, nebo

- nebyl umožněn jejich odečet nebo došlo-li k ovlivnění či poškození těchto zařízení.

Velikost náhradní hodnoty náměru při stanovení spotřební složky nákladů na vytápění byla přímo úměrná konstantě 1,6, velikosti dílčích nákladů spotřební složky celkem a započitatelné podlahové ploše daného bytu, resp. nebytového prostoru, a nepřímo úměrná hodnotě započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce celkem. Zjednodušený vzorec byl vhodný a postačující pro jednotlivé případy bytů a nebytových prostorů, u nichž není (a to z viny příjemců služby) známa hodnota odečtu měřidla nebo indikátoru. Vzorec z této přílohy 2 ve tvaru

Zjednodušený vzorec svým nízkým součinitelem byl k nepřizpůsobivým příjemcům služby na jednu stranu vstřícný svou hodnotou (za přiměřenou se praxí ukázala hodnota 1,8), na druhé straně při teoretickém výskytu více nepřizpůsobivých příjemců služby výpočet saturoval větší část z celkových úhrad, než by bylo vhodné vzhledem k ostatním příjemcům. Proto v metodickém pokynu byla doporučena korekce při vyšším než mezním výskytu neodečtených údajů u příjemců obou služeb. Nový součinitel „3” u vytápění se do převzatého vzorce nehodí a nemá opodstatnění vzhledem k maximální možné úhradě za teplo k vytápění. Spotřební složka u „neměřených” bytů se tím výrazně liší od průměru u všech ostatních (= „měřených”) bytů a nepochybně bude v rozporu s horní mezí úhrady. Vzorec z vyhlášky pro výpočet náhradní úhrady v daném případě je v rozporu se zákonem, který dílčí „pardon” určit náhradní hodnotu úhrady pod trojnásobek měrné spotřeby neumožňuje.

Je zřejmé, že neumožnění odečtu, resp. zabránění instalaci indikátoru vytápění, by mělo být prokázáno a termín odečtu či instalace musí být předem oznámen. Náležitosti průkazného oznámení termínu nejsou výslovně v zákoně č. 67/2013 Sb., vyhlášce č. 269/2015 Sb. či v metodickém pokynu MMR k těmto předpisům upraveny, ale za nezpochybnitelný se považuje projev vůle. Obecně lze však považovat za projev vůle v dané souvislosti s odečtem údajů z měřičů a indikátorů v bytě i vyvěšení termínu odečtu na vývěsce v domě, ale průkaznost je v takovém případě obtížná (oznámení může být někým úmyslně odstraněno atd.) nebo zpochybňovaná (na rozdíl od běžného postupu v Německu, kde většinové jednání uživatelů bytů v objektu je přesvědčivým důkazem o dostupnosti upozornění o termínu odečtu). V praxi odečtu tepla a teplé vody je za dostačující pokládáno dvojí oznámení – na vývěsce a vhozením upozornění do poštovní schránky. V zájmu předcházení následných stížností je rovněž obvyklé informovat zapomětlivého příjemce služby doporučeným dopisem a organizovat pro něho za úplatu mimořádný odečet. Přístupy uplatňované poskytovateli služeb a jimi najatými rozúčtovacími firmami se případ od případu liší, a proto nelze s odkazem na typové řešení doporučit jednotný přístup. Za nadstandardní postup lze např. označit praxi, kdy příjemce služby nezpřístupní byt na první termín odečtu a je pak individuálně informován o druhém termínu odečtu opět oznámením do poštovní schránky. Pokud ani na druhý termín odečtu byt nezpřístupní, je příjemce služby informován poskytovatelem služby výzvou – vloženou do poštovní schránky, kde je upozorněn na to, že nezpřístupnil byt k odečtům, a může si tedy domluvit s odečtovou firmou třetí, individuální termín odečtu. Ve výzvě je obeznámen, že pokud tak neučiní, budou mu náklady vypočteny náhradním způsobem dle vyhlášky č. 269/2015 Sb. Je-li v objektu odečteno po prvním a druhém termínu odečtu 95 % a více procent bytů, má se za to, že informace o termínu odečtu byla prokazatelně uživatelům předána. Pravidla s určením náhradní hodnoty náměru s touto hladinou významnosti dříve nepřímo uvažovala (viz konstrukce výpočtu úhrady podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 372/2001 Sb.).

Rozhodnutí o průkaznosti oznámení termínu odečtu v případě sporu rozhoduje soud. Tomuto krajnímu řešení by však měla předcházet dohoda zúčastněných stran nebo odkaz na pravidla poskytování a rozúčtování služby, která by měla v dané vlastnické formě bydlení být známa předem. Dohodě poskytuje současná právní úprava vztahů mezi poskytovatelem služby a příjemcem služby dostatek příležitostí. Při řešení nesrovnalostí ve vyúčtování soudní cestou soud při výkladu a použití právního předpisu musí vycházet z toho, co zákonodárce v právním předpisu uvedl, nikoli z toho, co snad uvést chtěl, ale do právního předpisu nevtělil; při aplikaci ustanovení nejasných, rozporných a mezerovitých je soud zajisté povinen užít obecně uznávaná interpretační pravidla. Jen potud může soud přihlížet k záměru či úmyslu zákonodárce, byl-li zákonodárcem zřetelně vyjádřen. Když si nejsme jisti výkladem, je vhodné uplatnit historickou metodu. Opora pro tvrzení, že neumožnění odečtu má být sankcionováno trojnásobkem průměrné hodnoty spotřební složky, je podmíněna důkazem, že příjemce služby neumožnil odečet navzdory opakovanému prokazatelnému upozornění (§ 6 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění novely č. 104/2015 Sb.). V metodických pokynech MMR k zákonu a vyhlášce č. 269/2015 Sb. (poslední upravená verze z 15. 12. 2017) se nic podrobněji k tomuto nevysvětluje. Uvádí se zde mj., že vyhláška se tímto problémem nezabývá (omezuje se pouze na neumožnění instalace indikátorů). V metodickém pokynu k vyhlášce č. 372/2001 Sb. MMR v této souvislosti uvádělo: „opakovaným prokazatelným vyzváním není míněno nic jiného, než že vlastník, aby toto ustanovení mohlo být použito, musí mít průkaz, že nájemci bytu (resp. vlastníku jednotky) oznámil předem, že bude proveden odečet a že ho požádal o umožnění vstupu do bytu za tím účelem; přitom je potřeba vzít v úvahu důvody pro neumožnění odečtu”. Protože jde nyní o zákonné ustanovení, pak je na straně poskytovatele služby, aby prokázal opakované upozornění. V praxi