Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 26 Cdo 2360/2016

17.12.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.9.1
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016 sp. zn. 26 Cdo 2360/2016

Mgr. Adriana Kvítková, Mgr. Alexandra Javoreková

„Lhůta podle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je lhůtou hmotněprávní prekluzivní a počíná běžet od okamžiku, kdy se přehlasovaný vlastník jednotky dozvěděl nebo mohl dozvědět, že rozhodnutí shromáždění bylo vydáno. Tímto okamžikem je u vlastníka přítomného na shromáždění den konání shromáždění.”

Uvedené usnesení Nejvyššího soudu se týká ust. § 1209 odst. 1 NOZ, které upravuje právo přehlasovaného vlastníka domáhat se u soudu, aby o záležitosti rozhodl, je-li pro to důležitý důvod. Pokud je společenství vlastníků vlastníkem jednotky, může návrh soudu v popsaném případě podat i toto společenství. Vlastník jednotky pak může soudu v konkrétním případě navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle dotčeného rozhodnutí. Lhůta pro podání návrhu dle uvedeného ustanovení občanského zákoníku činí 3 měsíce ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět. Jde o lhůtu prekluzivní, tzn. že pokud vlastník jednotky svoje právo v dané lhůtě nevyužije, toto právo zaniká. Výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu upřesňuje, kdy počíná běžet lhůta pro vlastníka, jenž je přítomen na shromáždění, na kterém je předmětné rozhodnutí, proti němuž hlasoval, přijato. Prekluzivní lhůta danému vlastníkovi počíná v takovém případě běžet již dnem konání shromáždění (kdy se o přijatém rozhodnutí dozvěděl), ne až doručením zápisu z tohoto shromáždění. Příslušné usnesení pak neřeší nejzazší termín, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí „mohl dozvědět”, nicméně domníváme se, že pokud se zveřejňují přijatá rozhodnutí daného společenství vlastníků ve sbírce listin rejstříku společenství vlastníků, nejpozději zveřejněním rozhodnutí v tomto rejstříku se vlastník jednotky o přijatém rozhodnutí mohl dozvědět, a to s ohledem na veřejnost příslušného rejstříku, do kterého může kdokoliv bezplatně nahlížet. Pokud se přijatá rozhodnutí nezveřejňují v rejstříku, bude záležet vždy na konkrétní situaci a poměrech v daném společenství, kdy se vlastník jednotky mohl o příslušném rozhodnutí dozvědět, např. dnem, kdy bylo rozhodnutí zasláno na e-mailovou adresu vlastníka, příp. dnem, kdy bylo zveřejněno na webové stránce společenství, na nástěnce společenství v domě apod.

Text usnesení

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci navrhovatelů 1) K. V., 2) D. V., zastoupených Mgr. Zuzanou Zinrákovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Palachovo nám. 620/1, za účasti Společenství vlastníků jednotek Wolkerova 793/30, 794/30A, 795/32 Olomouc-Nová Ulice, se sídlem v Olomouci, Wolkerova 793/30, IČO 26800489, zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 30 Cm 42/2015, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. února 2016, č. j. 5 Cmo 344/2015-91, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně Společenství vlastníků jednotek Wolkerova 793/30, 794/30A, 795/32 Olomouc-Nová Ulice, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč k rukám Mgr. Richarda Frommera, advokáta se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci - soud prvního stupně „rozsudkem” ze dne 30. 9. 2015, č. j. 30 Cm 42/2015-70 zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek ze dne 15. 1. 2015 o schválení provedení zateplení vchodů v přízemí dle nabídky pana V. ve výši 65.700 Kč a o schválení splacení části úvěru ve výši 0,5 milionů Kč z běžného účtu (výrok I.) i návrh, aby společenství vlastníků jednotek bylo zakázáno jednat dle těchto napadených rozhodnutí shromáždění (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání navrhovatelů Vrchní soudu v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 16. 2. 2016, č. j. 5 Cmo 344/2015-91 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud (i soud prvního stupně) uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek došlá soudu dne 22. 4. 2015 byla podána po uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty stanovené v ustanovení § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ”), neboť navrhovatelé se o rozhodnutí shromáždění dozvěděli na shromáždění dne 15. 1. 2015, jehož se osobně účastnili. Skutečnost, že zápis ze shromáždění jim byl doručen až dne 22. 1. 2015, tak není podstatná.

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, kterým zpochybnili závěr odvolacího soudu o prekluzi uplatněného nároku s tím, že tato otázka nebyla dosud v judikatuře dovolacího soudu řešena. Podle jejich názoru tříměsíční lhůta upravená v § 1209 odst. 1 NOZ začala plynout až dne 22. 1. 2015, kdy jim byl doručen zápis ze shromáždění vlastníků jednotek konaného dne 15. 1. 2015, neboť až z obsahu zápisu mohli zjistit rozhodné skutečnosti odůvodňující napadení předmětných rozhodnutí shromáždění. Dále upozorňovali na to, že odvolací soud se nezabýval jejich námitkou, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť soud prvního stupně je nepoučil ve smyslu § 118a odst. 2 OSŘ o svém právním názoru na (ne)dodržení lhůty k podání návrhu a jeho rozhodnutí tak pro ně bylo překvapivé. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.

Žalovaný měl za to, že otázka prekluze práva k podání návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění byla již judikatorně řešena a ani znění ustanovení § 1209 NOZ nečiní výkladové problémy. Poučení podle § 118a odst. 2 OSŘ v dané věci nepřicházelo v úvahu, neboť k posouzení otázky včasnosti podaného návrhu nebylo třeba doplňovat žádné další skutečnosti. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, případně odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „OSŘ”. Dovolání podané proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ, je podle § 237 OSŘ