dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 17/1999 SbNU, sv. 13, K právu na spravedlivý proces; K rovnosti účastníků řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 17

I. ÚS 8/98

K právu na spravedlivý proces
K rovnosti účastníků řízení

Výrazem rovnosti účastníků je i jejich právo být přítomni při jednání před soudem. Postupem obecných soudů však byli účastníci tohoto svého práva zbaveni. Zásada rovnosti účastníků je rovněž významným interpretačním pravidlem při výkladu procesněprávních předpisů. Proto i při interpretaci § 115 občanského soudního řádu je třeba z této zásady vycházet. Podle tohoto ustanovení k nařízenému jednání předvolá předseda senátu účastníky. Tak tomu je většinou při prvém jednání, při němž má být účastník vyslechnut. Navrhli-li stěžovatelé důkaz výslechem účastníků, a přesto nebyli k jednání u obecného soudu předvoláni, došlo tím k porušení jak shora uvedených ustanovení občanského soudního řádu, tak zejména čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo na osobní přítomnost účastníků u jednání, jakož i právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům nebylo respektováno.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 2. února 1999 sp. zn. I. ÚS 8/98 ve věci ústavní stížnosti Dr. Ing. K. Č. a spol. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 29. 10. 1997 sp. zn. 21 Co 273/97 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 18. 3. 1997 sp. zn. 6 C 98/96 o zamítnutí žaloby stěžovatelů na vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 1997 č. j. 21 Co 273/97-58 a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1997 č. j. 6 C 98/96-34 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Stěžovatelé svou včas podanou ústavní stížností napadli rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 21 Co 273/97-58 ze dne 29. 10. 1997, jímž byl v části týkající se žalovaného K., s. p., Ch. nad C., v likvidaci, se sídlem v Ch. nad C., B. N. 41/IV, zrušen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 3. 1997 č. j. 6 C 98/96-34 a řízení bylo v této části zastaveno, a ve zbývající části byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Odvolací soud svým výrokem potvrdil zamítnutí žaloby stěžovatelů ohledně stanovení povinnosti prvému žalovanému, tj. K. Ch. nad C., a. s., se sídlem v Ch. nad C., B. N. čp. 41/IV, vydat stěžovatelům nemovitosti v katastrálním území Ch. nad C. podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem zrušovacího a zastavovacího výroku byla skutečnost, že druhý žalovaný, tj. K., st. p., Ch. nad C., v likvidaci, zanikl po provedené likvidaci výmazem z obchodního rejstříku ke dni 10. 2. 1997, a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Ve vztahu k prvému žalovanému, tj. K. Ch. nad C., a. s., pak nevyhovění žalobě opřely soudy obou stupňů o skutečnost, že stěžovatelé neučinili výzvu k vydání věcí podle § 5 odst. 1 zákona č. 403/1990 Sb., nýbrž uplatnili nárok na finanční náhradu podle § 14 téže normy.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazují na to, že rozhodnutím obecných soudů byl porušen čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Důvody porušení těchto článků Listiny spatřují stěžovatelé v tom, že obecné soudy nevyhověly jejich

Nahrávám...
Nahrávám...