dnes je 17.6.2024

Input:

Daň z přidané hodnoty

29.1.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.4
Daň z přidané hodnoty

Ing. Dagmar Fitříková

Daň z přidané hodnoty patří do kategorie tzv. nepřímých daní. Od data vstupu České republiky do Evropské unie (dále jen EU) je daň z přidané hodnoty upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH). ZDPH stanoví osobám povinným k dani, tj. plátcům i neplátcům, různé povinnosti a samozřejmě i práva. Společenství vlastníků jednotek (dále také SVJ) patří do kategorie specifických subjektů, které nesmějí podnikat. Úvodní kapitola týkající se problematiky DPH si klade za cíl objasnit zejména základní pojmy používané pro účely DPH.

Zákon o DPH nestanoví pro SVJ jako právnickou osobu, která se zásadně odlišuje od právnických osob, které jsou v pozici běžných obchodních společností, zvláštní specifická pravidla pro uplatnění DPH, a proto je nutné pro zajištění správného postupu při uplatnění DPH u těchto subjektů vycházet z obecných ustanovení zákona o DPH s přihlédnutím k okolnostem jednotlivých plnění, která SVJ jako právnická osoba uskutečňuje nebo přijímá. Zákon o DPH používá poměrně velké množství odborných pojmů. Větší část z nich je uvedena v § 4 ZDPH (základní pojmy). Další definice jsou pak obsaženy v některých z následujících ustanovení zákona o DPH. Kromě výše uvedeného jsou v ZDPH použity také další pojmy, které však zákon speciálně nedefinuje. Význam těchto pojmů je možné dovodit z jiných zdrojů, primárně však z legislativních dokumentů EU, tj. ze souvisejících směrnic, nařízení, rozhodnutí, popřípadě z dalších pramenů práva EU.

Základní pojmy

Většina základních pojmů vymezených pro účely DPH v ustanovení § 4 ZDPH nevyžaduje podrobnější vysvětlení, než nabízí § 4 ZDPH a při jejich aplikaci zpravidla nevznikají žádné výkladové obtíže. Vzhledem k této skutečnosti je zbytečné znovu definovat význam všech základních pojmů, a proto jsou dále uvedeny a komentovány pouze některé vybrané pojmy, které jsou důležité pro účely aplikace příslušných ustanovení zákona o DPH v souvislosti s uplatňování daně z přidané hodnoty u SVJ.

Úplata

Úplatou se pro účely ZDPH rozumí:

  • částka v peněžních prostředcích,

  • hodnota nepeněžitého plnění nebo

  • dotace k ceně,

které jsou poskytnuty v přímé souvislosti s plněním.

S účinností od 1. 4. 2019 byla pod pojem úplata vymezený v ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) ZDPH přesunuta dotace k ceně z § 4 odst. 1 písm. k) ZDPH, ve znění platném do 31. 3. 2019. Dotace k ceně představuje podle současně platné úpravy specifický druh úplaty, případně představuje část poskytnuté celkové úplaty, která tvoří základ daně za předmětné poskytnuté plnění. Faktické vymezení pojmu dotace k ceně se ve srovnání s právní úpravou platnou do 31. 3. 2019 nemění.

Dotace k ceně

Pro účely DPH není důležité, zda je předmětná dotace k ceně právně označena dotací, příspěvkem, platbou apod., ale rozhodující je, zda daná úhrada z veřejného rozpočtu naplňuje příslušné znaky požadované na dotaci k ceně, resp. na úplatu. Mezi dotací k ceně a předmětným plněním musí existovat přímá vazba a zároveň tato dotace k ceně musí mít přímý vliv na cenu pro zákazníka. V obecné rovině se dotací rozumí přijaté finanční prostředky poskytované ze státního rozpočtu, rozpočtu územně samosprávných celků, státních fondů, z grantů přidělených podle zvláštního zákona, z rozpočtu cizího státu, z grantů Evropského společenství či programů obdobných. Dotace k ceně je úplatou za plnění, která je celá nebo zčásti poskytnuta třetí osobou (resp. z veřejných zdrojů). Zákon o DPH považuje dotaci za dotaci k ceně pouze při existenci povinnosti příjemce dotace poskytnout slevu z ceny uskutečněného plnění. Výše slevy se musí vázat k jednotkové ceně, jinými slovy, podmínkou poskytnutí dotace musí být snížení ceny měrné jednotky zboží či ceny služby. Pro posouzení skutečnosti, zda poskytnutá dotace patří do kategorie dotace k ceně, je rozhodující obsah smlouvy a konkrétní podmínky stanovené poskytovatelem dotace. V případech, kdy z obsahu smlouvy o poskytnutí dotace nevyplývá pro příjemce dotace povinnost poskytovat plnění se slevou z ceny, nejedná se o dotaci k ceně. Tyto finanční prostředky, poskytnuté z příslušných zdrojů, se neuvádějí v daňovém přiznání k DPH a nezahrnují se ani do výpočtu kráticího koeficientu.

Dotace k ceně v judikatuře SDEU

Otázkou dotace k ceně se zabýval Soudní dvůr EU (dále jen SDEU) ve věci C-184/00 Office des produits wallons. SDEU v cit. rozhodnutí konstatoval, že dotace k ceně může zcela nebo zčásti pokrýt cenu, případně náklady, pokud je jimi ovlivněna cena konkrétního poskytnutého plnění.

Zboží

Definice zboží je obsažena v § 4 odst. 2 ZDPH. Zbožím se pro účely zákona o DPH rozumí:

a) hmotná věc, s výjimkou peněz a cenných papírů,

b) právo stavby,

c) živé zvíře,

d) lidské tělo a část lidského těla,

e) plyn, elektřina, teplo a chlad.

Pojem hmotná věc uvedený výše zahrnuje i nemovité věci. Za zboží se pro účely DPH považuje i plyn, elektřina, teplo a chlad. Ve výčtu obsaženém v písm. e) není uvedena voda, která je pro účely DPH považována za zboží, neboť ji lze zařadit mezi hmotné věci.

Zbožím nejsou peníze a cenné papíry, pokud nejde o peníze nebo cenné papíry dodávané přímo z výroby anebo peníze pro sběratelské účely (§ 4 odst. 3 ZDPH).

Právo stavby je v souladu s § 1242 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen NOZ) nehmotnou nemovitou věcí a bylo nově zařazeno do kategorie "zboží".

Obchodní majetek

Obchodním majetkem se podle § 4 odst. 4 písm. c) ZDPH rozumějí majetkové hodnoty, které slouží osobě povinné k dani a jsou touto osobou určeny k uskutečňování ekonomických činností. Zákon o DPH podmiňuje zahrnutí jakékoli věci do obchodního majetku plněním dvou podmínek:

  • použití k ekonomické činnosti a

  • zařazení do obchodního majetku.

Dlouhodobý majetek

Dlouhodobý majetek je vymezen podle zákona o daních z příjmů a účetních předpisů. Definice samostatného dlouhodobého majetku zahrnuje i technické zhodnocení provedené na vlastním majetku.

Dlouhodobým majetkem se podle § 4 odst. 4 písm. d) ZDPH pro účely DPH rozumí obchodní majetek, který je:

  • hmotným majetkem podle § 26–32a ZDP; hmotný majetek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno a ke dni uzavření této smlouvy je zřejmé, že vlastnické právo k užívanému hmotnému majetku bude za obvyklých okolností převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele,

  • odpisovaným nehmotným majetkem podle zákona upravujícího daně z příjmů § 26–32a ZDP,

  • pozemkem, který je dlouhodobým hmotným majetkem podle ZoÚ; pozemek přenechaný k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému pozemku bude převedeno na jeho uživatele, se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dlouhodobý majetek uživatele, nebo

  • technickým zhodnocením podle ZDP.

Technické zhodnocení

Otázkou technického zhodnocení se zabýval Koordinační výbor s KDP v příspěvku č. 343/13.10.11. Generální finanční ředitelství (dále jen GFŘ) souhlasilo s návrhem předkladatele považovat pro účely DPH za technické zhodnocení každou samostatnou stavební akci provedenou v kalendářním, popř. hospodářském roce. GFŘ pouze upozornilo, že povinností každého plátce bude prokázat oprávněnost přiřazování výdajů k jednotlivým akcím a obhájit, že nerozmělňuje tyto výdaje bez ekonomického opodstatnění s cílem dosáhnout na daňovou výhodu. Pro plátce tento závěr znamená, že (na rozdíl od daně z příjmů) může na jediné věci provést v průběhu jednoho roku několik "technických zhodnocení", která budou považována za samostatné majetkové položky s vlastním daňovým režimem. Samozřejmě za předpokladu, že bude schopen opodstatněnost takového postupu

Nahrávám...
Nahrávám...