dnes je 1.12.2022

Input:

Nález 123/1996 SbNU, sv. 6, K právu na obhajobu a spravedlivý proces podle Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 123

IV. ÚS 200/96

K právu na obhajobu a spravedlivý proces podle Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Řízení podle § 302 a násl. trestního řádu proti osobě, kterou není možno vůbec postavit před soud a která případně nebyla ani vyslechnuta buď proto, že se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině, nebo proto, že se skrývá, je nepochybně řízením, které do značné míry ústavní principy spravedlivého procesu omezuje. Nutně tedy musí být tato ustanovení aplikována tak, jak to stanoví čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod tj., že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu a nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Podle názoru Ústavního soudu tedy rozhodně nemohou být tato ustanovení používána jen z důvodu urychleného vyřízení věci. Důvody pro takové řízení mohou v průběhu trestního stíhání pominout a potom je třeba pokračovat v řízení podle obecných zásad. Povinností soudu je tedy zkoumat v průběhu celého trestního řízení, zda důvody pro konání řízení proti uprchlému trvají.

Argumentaci soudu, že musí postupovat podle ustálené a platné judikatury nelze přisvědčit, neboť soudce je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy při rozhodování vázán pouze zákonem. Přihlíží-li soud při rozhodování k judikatuře, měl by mít na zřeteli, že její ustálenost a platnost jsou odvislé od vývoje, který je odrazem daných společenských a ústavněprávních podmínek. Navíc aplikace judikatury musí být v souladu s mezinárodními závazky, které Česká republika přijala.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 21. listopadu 1996 sp. zn. IV. ÚS 200/96 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 24. 1. 1996 sp. zn. 3 To 353/95 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně z 10. 3. 1995 sp. zn. 2 T 46/95 o odsouzení obžalovaného v řízení proti uprchlému.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 1996 sp. zn. 3 To 353/95 a rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 3. 1995 sp. zn. 2 T 46/95 se zrušují.

II. Odůvodnění

Dne 22. 7. 1996 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, která směřuje proti dále uvedeným rozhodnutím. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 3. 1995 sp. zn. 2 T 46/95 byl stěžovatel jako obžalovaný v řízení proti uprchlému uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 2 a 3 písm. b) trestního zákona a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody a trvání tří let se zařazením do věznice s ostrahou a dále zavázán k náhradě škody poškozeným v celkové výši 294652 Kč. Jak uvádí stěžovatel, ve skutečnosti se nikdy neskrýval a ačkoliv proběhlo řízení proti uprchlému, přesto mu byl rozsudek doručen. Podal tedy proti němu v zákonné lhůtě odvolání, které však Krajský soud v Brně po projednání v neveřejném zasedání usnesením ze dne 24. 1. 1996 sp. zn. 3 To 353/95 podle § 253 odst. 1 trestního řádu zamítl. V

Nahrávám...
Nahrávám...