dnes je 7.12.2024

Input:

Nález 123/1999 SbNU, sv.15, K náhradě za živý a mrtvý inventář

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 123

II. ÚS 24/96

K náhradě za živý a mrtvý inventář

Podle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se zaručují základní práva a svobody všem bez rozdílu. To pak znamená, že ani zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nemůže privilegovat určitou skupinu oprávněných osob, jež vlastní nemovitosti (pozemky), a to ve vztahu k nároku na náhradu dle § 20 tohoto zákona vůči jiným fyzickým osobám, jež příslušné nemovitosti (majetek) nevlastní, ačkoliv v rozhodném období byl jejich majetek vnesen do zemědělského družstva. Postup, který by znevýhodňoval při výkladu zákona o půdě tyto osoby, by byl contra constitutionem, resp. v rozporu s příslušným ustanovením Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 14. září 1999 sp. zn. II. ÚS 24/96 ve věci ústavní stížnosti F. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 10. 1995 sp. zn. 13 Co 208/95 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze 7. 12. 1994 sp. zn. 8 C 1156/93 o zamítnutí žaloby na náhradu živého a mrtvého inventáře.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 1995 č. j. 13 Co 208/95-77 a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 12. 1994 č. j. 8 C 1156/93-60 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 24. 1. 1996 ústavní stížnost V. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 10. 1995 sp. zn. 13 Co 208/95 a proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze 7. 12. 1994 sp. zn. 8 C 1156/93. Ústavní stížnost byla podána včas a po formální stránce splňuje podmínky návrhu podání k Ústavnímu soudu dle § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Dne 1. 11. 1996 obdržel Ústavní soud zprávu advokátky navrhovatele o tom, že 17. 9. 1996 navrhovatel V. K. zemřel. Usnesením ze dne 10. 12. 1996 č. j. II. ÚS 24/96-28 Ústavní soud řízení přerušil s tím, že v řízení bude pokračovat s dědici účastníka, jakmile skončí řízení o dědictví.

Rozhodnutím Okresního soudu ve Svitavách č. j. D 1027/96-10, pravomocným dne 21. 2. 1997, pominuly důvody pro přerušení řízení o ústavní stížnosti dle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, spolu s § 107 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dle tohoto usnesení byl schválen Okresním soudem ve Svitavách uplatněný nárok na vydání restitučního a transformačního podílu od ZD S., okres Ú. nad O., který byl zařazen do dědictví bez ocenění vzhledem k tomu, že jeho cenu nelze určit. Uplatněný nárok nabyl do vlastnictví pozůstalý syn F. K.

Ústavní soud pokračuje v řízení s dědicem, pozůstalým synem F. K.

Původní stěžovatel V. K. podal současně s ústavní stížností dovolání. O dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 2 Cdon 400/96 ze dne 30. 6. 1996 s tím, že dovolání není přípustné. Z § 75 zákona č. 182/1993 Sb. tak vyplývá, že ústavní stížnost je přípustná, neboť před podáním ústavní stížnosti navrhovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 13 Co

Nahrávám...
Nahrávám...