dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 130/1997 SbNU, sv. 9, Ke vztahu mezi zákony č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 130

I. ÚS 67/97

Ke vztahu mezi zákony č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Při aplikaci zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je třeba vycházet z toho, že oba tyto zákony jsou jako spojité nádoby a nestojí proti sobě, ale vedle sebe. Podobně by bylo možno se vyjádřit i o dalších restitučních zákonech.

I když zákon o soudní rehabilitaci v § 2 odst. 1 in fine stanovil, že trestní rozsudky, jakož i další rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově navazující, se zrušují k datu, kdy byla vydána a došlo ke stavu, kdy rehabilitovaný tehdy neztratil vlastnictví, pak ustanovení § 23 odst. 2 téhož zákona prakticky nedovolovalo, aby rehabilitovaný získal svůj majetek zpět reivindikací. Teprve samostatný zákon měl stanovit, jak budou nároky uplatňovány, jaký bude jejich rozsah a jak bude náhrada proveden a; to splnil zákon o mimosoudních rehabilitacích, zejména jeho § 19 a § 20.

Rozpor mezi oběma zákony je jen rozporem zdánlivým. Na ustanovení zákona o soudní rehabilitaci, zejména na ono ustanovení znamenající působnost ex tunc, nelze pohlížet jako by neexistovalo, ale zároveň ani jako by mělo přednost před ustanoveními zákona o mimosoudních rehabilitacích. Jejich interpretaci je třeba uvést do vzájemného souladu, i když přinese závěry jinak v právním řádu neobvyklé, jako zákonem předvídané zásahy do vlastnických práv, např. v důsledku ochrany vlastnictví, jež bylo nabyto v dobré víře při důsledném dodržení okruhu povinných a oprávněných osob. Interpretace musí vycházet ze smyslu a účelu obou zákonů a brát zřetel na cíle, jichž chtěl zákonodárce touto právní úpravou dosáhnout.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 29. října 1997 sp. zn. I. ÚS 67/97 ve věci ústavní stížnosti I. B. a E.B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 6. 1. 1997 sp. zn. 21 Co 249/96 o uzavření dohody o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel I. B. se sám domáhal žalobou u Okresního soudu v Semilech (sp. zn. 1 C 833/95), aby žalovaní J. a Z.Š. byli povinni uzavřít dohodu o vydání domu čp. 205 v Č. u H. s pozemky č. 40 a č. 113/5 v katastrálním území Č. u H., který měli stěžovatelé ve svém spoluvlastnictví předtím, než v roce 1983 emigrovali bez povolení tehdejších československých úřadů. Byli za to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 13. 1. 1984 sp. zn. 3 T 16/84 odsouzeni k trestu odnětí svobody, každý v trvání jed noho roku; současně jim byl uložen trest propadnutí majetku. Uvedené nemovitosti pak byly kupní smlouvou ze dne 26. 10. 1984 převedeny bývalým Místním národním výborem v Č. u H., který k nim měl právo hospodaření, do vlastnictví (u pozemku do osobního užívání) žalovaných, v tomto případě vedlejších účastníků řízení před Ústavním soudem. Odsuzující trestní rozsudek byl zrušen podle zákona o soudní rehabilitaci č. 119/1990 Sb. včetně dalších rozhodnutí v téže věci obsahově navazujících.

Stěžovatel uplatnil ve své žalobě názor, že je

Nahrávám...
Nahrávám...