dnes je 2.7.2022

Input:

Nález 142/2003 SbNU, sv. 31, K oprávnění jednat za právnickou osobu před soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 142

I. ÚS 554/02

K oprávnění jednat za právnickou osobu před soudem

Ustanovení § 21 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) stanoví, kdo je oprávněn jednat za právnickou osobu; z odstavce 1 písm. b) tohoto ustanovení vyplývá, že za právnickou osobu rovněž jedná zaměstnanec, který byl pověřen statutárním orgánem. Osoby splňující požadavky § 21 o. s. ř. nepotřebují zvláštní zmocnění, ale z odstavce 5 § 21 o. s. ř. vyplývá, že každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. Ze slova „prokázat“ zcela jednoznačně vyplývá, že nestačí své oprávnění pouze tvrdit, ale je nutné toto tvrzení rovněž věrohodným způsobem doložit. To znamená v případě statutárního zástupce např. výpisem z obchodního rejstříku, jmenovacím dekretem apod., v případě pověřeného zaměstnance předložením pověření uděleného statutárním orgánem k jednání v určité konkrétní věci, případně organizačním řádem, stanovami či vnitřním předpisem právnické osoby, ze kterého takové pověření vyplývá. Pověření podle § 21 o. s. ř., zakládající oprávnění zaměstnance jednat za právnickou osobu, je přitom třeba odlišit od plné moci udělované podle § 28 o. s. ř., kterou účastník uděluje svému zástupci zvolenému podle § 24 o. s. ř. (advokátu nebo v případech, kde to zákon nevylučuje, jiné osobě).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 9. prosince 2003 sp. zn. I. ÚS 554/02 ve věci ústavní stížnosti KKS Z., spol. s r. o., proti usnesení Krajského soudu v Brně z 19. 7. 2002 sp. zn. 29 Ca 8/99, jímž bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze 13. 11. 1998 č. j. FŘ-3411/98-120, jímž byl změněn dodatečný platební výměr Finančního úřadu ve Zlíně č. 980000035 z 29. 4. 1998 č. j. 84905/98/303912/0524, kterým byla stěžovatelce dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 8/99-80 ze dne 19. 7. 2002 se zrušuje.

Odůvodnění

I.

Stěžovatelka podala ústavní stížnost, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 8/99-80 ze dne 19. 7. 2002. Napadeným usnesením bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí finančního ředitelství č. j. FŘ-3411/98-120 ze dne 13. 11. 1998, jímž byl změněn dodatečný platební výměr č. 980000035 ze dne 29. 4. 1998 vystavený Finančním úřadem ve Zlíně pod č. j. 84905/98/303912/0524. Označeným platebním výměrem byla stěžovatelce dodatečně doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 13 703 040 Kč. Podle názoru stěžovatelky byla napadeným rozhodnutím krajského soudu porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Porušení práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces spatřovala stěžovatelka v následujících skutečnostech:

Stěžovatelce bylo - podle jejího názoru - nesprávným postupem odňato právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu. Přílohou stěžovatelčiny žaloby podané dne 18. 1. 1999 u Krajského soudu v Brně byla i plná moc ze dne 14. 1. 1999, kterou jednatel stěžovatelky zmocnil k zastupování zaměstnance J. J. Dále byla přiložena dohoda o

Nahrávám...
Nahrávám...