dnes je 4.10.2022

Input:

Nález 87/2002 SbNU, sv. 27, K nařízení předběžného opatření v občanském soudním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 27, nález č. 87

I. ÚS 375/2000

K nařízení předběžného opatření v občanském soudním řízení

Ústavní soud konstatuje, že otázkou způsobilosti předběžného opatření zasáhnout či omezit ústavně zaručená práva či svobody, např. právo vlastnické, se již zabýval ve svých dřívějších rozhodnutích (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 16, pod č. 158, str. 171 a násl., a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 31/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 8, pod č. 69, str. 183 a násl.), ve kterých zaujal stanovisko, že k zásahu a omezení zejména vlastnických práv může dojít tehdy, pokud by pro vydání předběžného opatření nebyly dány podmínky (jejichž posouzení je zásadně věcí obecných soudů), za kterých umožňují zákonná ustanovení občanského soudního řádu, konkrétně jeho ustanovení § 74 (případně ve spojení s ustanovením § 102), dočasné omezení dispozic s majetkem, tedy je-li třeba zatímně upravit poměry účastníka nebo je-li obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen. Tento právní názor je i v souzené věci pro Ústavní soud závazný.

Pokud jde o námitku odnětí zákonnému soudci, pak pokud měl účastník řízení pochybnost o věcné příslušnosti soudu, mohl ji vznést již v uvedené fázi řízení před obecným soudem. To však neučinil a námitku věcné nepříslušnosti uplatnil teprve v ústavní stížnosti; zde je třeba poukázat i na zásadu dispoziční ovládající občanské soudní řízení, podle které je věcí účastníka řízení, aby mimo jiné střežil svá práva, což platí zejména tehdy, je-li zastoupen profesionálním zástupcem (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 326/97, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 9, pod č. 18, str. 455 - 458). V této souvislosti Ústavní soud zdůrazňuje - jak učinil již vícekrát - že ústavní stížnost má toliko subsidiární povahu, a proto jí nelze nahrazovat procesní prostředky, jež jsou použitelné v řízení u soudů obecných.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 16. července 2002 sp. zn. I. ÚS 375/2000 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. 3. 2000 sp. zn. 11 Cmo 593/99, jímž bylo změněno rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut návrh obchodní firmy M., s. r. o., na vydání předběžného opatření, jímž se stěžovateli zakazuje nakládat s nemovitostí.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Usnesením ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. 11 Cmo 593/99 změnil Vrchní soud v Praze rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, kterým byl zamítnut návrh obchodní firmy M., s. r. o., (dále jen „vedlejší účastník“) na vydání předběžného opatření, jímž se stěžovateli zakazuje prodat, pronajmout, vložit jako vklad do obchodní společnosti, zastavit či jiným způsobem zatížit dům č. p. 490 postavený na stavební parcele č. 13005, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Plzeň-město na listu vlastnictví č. 8824, vystaveném pro katastrální území P., obec P. (dále též „předmětná nemovitost“).

V odůvodnění tohoto usnesení Vrchní soud v Praze nejdříve konstatoval, že Krajský soud v Plzni vycházel při svém

Nahrávám...
Nahrávám...