dnes je 7.7.2022

Input:

Nález 88/1996 SbNU, sv. 6, K otázce trvání důvodů vazby podle § 67 trestního řádu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 88

III. ÚS 18/96

K otázce trvání důvodů vazby podle § 67 trestního řádu

Výklad zákonných znaků „konkrétních skutečností“ (ve vztahu k důvodům koluzní vazby) je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci musí svědomitě posoudit (v kterémkoli stadiu řízení), zda další trvání vyšetřovací vazby, případně zda vazba vůbec je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů v trestním řízení činných nelze dosáhnout jinak; pro výklad toho znaku, resp. pro aplikaci již citovaného zákonného ustanovení, proto nejsou (a ani nemohou být) dána objektivní a neměnná kritéria, která je naopak třeba vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci včetně osoby obviněného, jeho osobních poměrů, rozsahu potřebného dokazování apod.; do těchto úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené, judikatury, se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 al. 1 Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky, příp. s mezinárodními smlouvami ve smyslu čl. 10 Ústavy (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.)

Nález

Ústavního soudu České republiky (III. senátu) ze dne 26. září 1996 sp. zn. III. ÚS 18/96 ve věci ústavní stížnosti M. T. proti usnesení Okresního soudu v Benešově z 27. 11. 1995 sp. zn. 1Nt 469/95 a proti usnesení Krajského soudu v Praze z 22. 12. 1995 sp. zn. 27 To 253/95 o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), která i co do formální stránky vyhovovala zákonným podmínkám (§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.), napadl stěžovatel rozhodnutí obecných soudů (usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 11. 1995 sp. zn. 1 Nt 469/95 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1995 sp. zn. 27 To 253/95), jimiž byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby (do níž byl vzat pravomocným usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 9. 1995 sp. zn. Nt 442/95), a tvrdil - shrnuto do podstatných závěrů -, že tvrzené vazební důvody [§ 67 písm. b) tr.ř.] nemají v zákoně oporu, neboť na základě do té doby zjištěných skutečností nic nenasvědčuje tomu, že by měl záměr svým jednáním jakkoli ovlivňovat probíhající vyšetřování, zejména pak ne tím, že by se snažil ovlivňovat svědky, kteří v jeho věci mají být vyslechnuti. S odkazem na to, že obecné soudy obou stupňů v napadených rozhodnutích „nepřípustně rozšířily možnost omezení jeho osobní svobody“, což ve svých důsledcích znamená „pokus o stanovení obecného pravidla umožňujícího držení obviněné osoby ve vazbě nad stanovený rozsah“, dovozuje, že obě jím napadená

Nahrávám...
Nahrávám...